Původ a historie piva

Pivo, velmi zjednodušeně a ve své podstatě, je nápoj vyráběný kvašením obilovin smíchaných s vodou.

Objevy patnáctého století odhalily, že všechny národy hojně využívaly fenomén kvašení obilovin k výrobě osvěžujících a zdravých nápojů, díky mírnému obsahu sacharidů, alkoholu, vitamínů a minerálů. Historie piva je úzce spjata s historií chleba, a to natolik, že se mu říká „tekutý chléb“. Po tisíciletí bylo vaření piva součástí domácí činnosti. Chléb a pivo se vyráběly současně. Tento nápoj si našel cestu do Evropy a během středověku se tradice pevně usadila i u nás.

Vzhledem k absenci kovových nádob vhodných pro ohřev surového obilí a výrobu mladiny přímo nad ohněm, se vyráběly speciální bochníky, které po rozdrcení sloužily jako základní surovina pro přípravu nápoje. Později, pro zlepšení produktu, byla zavedena praxe klíčení obilí, čímž se přeměnil na slad. Tato technika je popsaná v hieroglyfech pyramid v Egyptě, kde výroba piva dosáhla průmyslových rozměrů.

Pohled kulturní a geopolitický

Nápoj smíření, který člověka vždy sváděl. Nejstarší civilizace znaly pivo a považovaly ho za znamení hojnosti a plodnosti.

Pivo je velmi starý nápoj. První stopy o něm se nacházejí v Mezopotámii, v oblasti tzv. úrodného půlměsíce mezi řekami Eufratem a Tygridem, 7 000 let před Kristem a u faraonů nilské delty ve starověkém Egyptě. Souvisí to samozřejmě s pěstováním obilí a přípravou kvašených nápojů. Sumery nazývaný „kaš“, Babyloňany „širakum“ a Egypťany „zythum“.

Mýtus a historie se prolínají v příběhu o tom, jak a kde se pivo zrodilo.

Pro Němce je vynálezcem tohoto světlého nápoje legendární král Gambrinus, ale na královské hrobce ve starověkém Egyptě je nápis „Pěstoval jsem ječmen“, což vede k domněnce, že pivo se vyrábělo z obilí tohoto faraona. Tento nápoj si Egypťané, stejně jako jejich současníci Babyloňané, Asyřané, Féničané a Kanaánci, velmi cenili. Bible vypráví o tom, jak se Noe opil hroznovou šťávou.  Stejná kniha zmiňuje pivo, které si s sebou přinesli Hebrejci prchající z Egypta.

Řekové se recept na pivo naučili od prvních mořeplavců. Později ho předali Římanům, kteří ho představili Galům, kteří ho nazývali cervogia. Pivo se brzy rozšířilo do Flander a Normandie.

 V Evropě byla pravidla pro ochranu nápoje kodifikována kolem roku 1000 a o dvě stě let později se zrodil první cech pivovarníků. Ve středověku se pivovarská tradice upevnila po celé Evropě a každý sládek používal svou vlastní techniku a tajná pravidla, která se dědila z generace na generaci.

Ve středověku se pivo vyrábělo v klášterech pro potřeby mnichů a tisíců poutníků, které hostili. Slavný klášter sv. Havla (dnešní Švýcarsko) měl tři různé pivovary: jeden pro lehčí pivo určené pro poutníky, jeden pro středně silné pivo, světlé a tmavé, které konzumovali mniši a jejich rodiny a konečně jeden pro luxusní piva nabízená významným hostům.

Kolem roku 1100 n. l. začali mniši do svého piva přidávat chmel. S touto novou chutí a charakteristickým aroma se zrodilo moderní pivo.

Pohled historicko-ekonomický

Od nepaměti bylo pivo, krom jiného, zdrojem přímo příjmů, tedy výborným obchodním artiklem. Na množství a kvalitu prodaného piva, podobně jako dnes, má vliv spoustu faktorů. Od počasí, přes geopolitickou situaci až po obcházení zákonů kvalitativních a daňových.

Pravděpodobně prvním, kdo se snažil dát výrobě piva ekonomické a kvalitativní mantinely, byl babylonský král Chammurappi, kdy ve svém zákoníku z roku cca 1686 př. n. l. nechal vytesat do stély zhruba toto: lichva, kažení a pančování piva = trest smrti.

V roce 1516 vydal Vilém IV., vévoda Bavorský, slavný Reinhetsgebot, který zaručoval jeho chuť a čistotu.

Města dohlížela na jeho výrobu: v Norimberku se pivo mohlo vařit pouze mezi svátkem svatého Michala a Květnou nedělí. Heinreich Knaust v roce 1575 publikoval text, v němž uváděl názvy nejznámějších piv a vychvaloval jejich léčivé vlastnosti pro pijáky.

Podle francouzského medievalisty a historika Le Grand d’Aussy (Histoire de la vie privée des Français, 1782) se spotřeba piva, nápoje chudých, v dobách těžkostí zvyšovala. Dobré počasí naopak proměnilo pijáky piva v pijáky vína. Mezi lety 1750 a 1780 zažívalo pivo v Paříži dlouhou krizi. Počet sládků klesl ze 75 na 23 a produkce ze 75 000 na 26 000 bušlů. Sládci sklízeli jablka, aby se pokusili dohnat ztrátu piva v moštu, protože pivo podléhalo legislativě.