Nejsou to jen strohá data – původním záměrem bylo popsat dějiny českého pivovarství formou historických dat. Materiálů máme k tomu dost. A kdybychom zmínili jen podstatná data, došli bychom k číslu 71. Tedy z našeho úhlu pohledu. To by se asi našim příznivcům moc nelíbilo, poněvadž by si připadali jako na hodině dějepravy. Tak tedy pokus jiný, aby ty dějiny byly stručnější a záživnější.

Počátek

Archeologické nálezy prokazují, že i naši předkové připravovali kvašené nápoje z obilí. K dispozici máme podrobnější údaje o přípravě piva keltskými Boji, germánskými kmeny Markomanů, Kvádů a Slovany bájného otce Čecha, kteří přišli na naše území a trvale se zde usadili.

Prvním dokladem souvisejícím přímo s výrobou piva je nadační listina prvního českého krále Vratislava II. pro vyšehradskou kapitulu z roku 1088, ve které mimo jiné dary a privilegia panovník přidělil kapitule desátek chmele na vaření piva.

Pro rozvoj pivovarství bylo důležité přidělení práva várečného a práva mílového (zrušeno v roce 1788).

Velký význam u nás měly sladovnické cechy. Určovaly, kolik piva a z jakého množství sladu smí jeden dům vyrobit, kontrolovaly jeho kvalitu a na rozdíl od okolních zemí dohlížely i na to, aby pivo vařil jen ten, kdo se v oboru řádně vyučil. Proto byla česká piva již ve středověku velmi kvalitní a v hojné míře se vyvážela do okolních zemí i na dvory jiných panovníků.

Od středověku k modernímu pivu

Ke konci středověku a kolem poloviny 16. století se rozvíjela výroba piva ve šlechtických pivovarech, stabilně se udržovala či rozšiřovala v klášterních pivovarech, které méně podléhaly vlivům politických a hospodářských změn.

O velkou reformu výroby sladu a piva se zasloužil v 18. století český sládek František Ondřej Poupě. Navrhl řadu nových zařízení pro výrobu sladu a piva, přesvědčoval sládky, aby používali výhradně ječný slad, upravil dávkování chmele, kterým se omezila původně poměrně tmavá barva světlých piv atd. Na sklonku života založil v Brně pivovarskou školu, která byla zřejmě první svého druhu v Evropě a absolvovala ji řada nejen českých sládků, ale i pivovarníků ze zahraničí.

Významným mezníkem bylo založení Měšťanského pivovaru v Plzni v roce 1842, který vyráběl výhradně spodně kvašená piva a během krátké doby všechny pivovary v Čechách a na Moravě zavedly tuto technologii výroby.

Zlatý věk

V polovině 19. století nastal zlatý věk českého pivovarství, které silně ovlivnilo vývoj tohoto oboru na celém světě. Je to období zahájení průmyslové výroby sladu a piva.

Velmi tomu napomohlo i zrušení Propinačního práva. Propinační právo je výhradní právo, v jistém určitém okrsku pivo vařiti a kořalku páliti i oboje prodávati. Propinační právo bylo v českých zemích zrušeno za náhradu zemskými zákony vydanými roku 1869.

Vynikající rozvoj českého pivovarství byl podpořen třemi základními faktory:

– optimálními podmínkami pro pěstování surovin sladovnického ječmene a chmele

– orientací rozvíjejícího se strojírenského průmyslu na výrobu sladařských a pivovarských zařízení (vyvážela se záhy do 400 zemí)

– zajištěním jak vysokoškolské, tak středoškolské výuky pivovarských odborníků.

Doba temna

První rána pro pivovarnictví a sladovnictví přišla hned na začátku 20. století v podobě světové války. V roce 1918 nová československá republika převzala z bývalé habsburské monarchie asi 60 % výrobního potenciálu pivovarů. Celkem 562 pivovarů bylo v poměrně špatném stavu.

Katastrofu českému pivovarství přinesla druhá světová válka. Po válce řada uzavřených pivovarů již neobnovila svoji činnost. Pivovarský a sladařský průmysl byl postupně v celé Československé republice zestátněn a centrálně řízen.

V době komunistického režimu nebyly do pivovarů a sladoven vkládány potřebné finanční prostředky na modernizaci.

Po válce byly na území České republiky postaveny pouze 2 pivovary: Radegast a Most. Druhý jmenovaný byl v roce 1998 uzavřen. Sladoven bylo postaveno 5. Na Slovensku bylo v období socialistického Československa postaveno 8 pivovarů.

Nová éra

Po roce 1989 nastala privatizace pivovarů, návrat vlastníkům, mnohé zanikly a do některých vstoupil zahraniční kapitál. Ale hlavně došlo k obrovskému rozmachu malých řemeslných pivovarů, hlavně v druhé dekádě nového milénia. I přes další rány osudu, v podobě globální pandemické a geopolitické krize, vstupuje české pivovarnictví a sladovnictví do nové éry, která se nese v duchu automatizace a digitalizace, ve velmi dobré kondici.

Co myslíte, bude tato nová doba i pro nás, tedy řemeslný pivovar Mazák, příznivá? My doufáme, že i díky vám, našim příznivcům a konzumentům, určitě bude!